Oděv v 19. století

Punčochy byly opatřeny mašlemi, které umožňovali snadné zavázání a zaručovaly, že punčochy držely na svém místě. Materiálů se používalo několik a lišily se podle ročního období: v zimě se nosily vlněné punčochy, v teplejších obdobích roku hedvábné či bavlněné. 

Boty, které zde můžete vidět nejsou na šněrování (které v té době bylo běžné) ale na knoflíčky. Speciální háček umožňoval jejich snadnější zapnutí.

Korzet se nejdříve zapnul v přední části a teprve následně se šněroval vzadu. Většinou se utahoval korzet na dvakrát, aby si na něj tělo zvyklo, a tak bylo možné větší utažení. S jeho oblékáním mohla pomoci služebná, ale ženy to zvládaly i samy. 

Lehká spodnička se nosívala v chladnějších obdobích roku, v létě byla vynechávána. 

Košilka skrývala korzet, aby nebyl vidět, a také pomáhala odsávat pot, aby se nedostal na svrchní části oděvu. Zapínala se na knoflíčky.

Honzík, neboli vycpávka ženských sukní, je v tomto případě otevřený. Běžně ale mohl být i pokrytý látkou. Ač to tak možná nevypadá, tak i s touto částí oděvu si bylo možné sednout. Jak je to možné? Honzík byl totiž „sklápěcí“.

Hlavní spodnička byla nepominutelnou součástí oděvu. Umisťovala na přes Honzík a vzadu bylo více látky než vepředu.

Sukně byla již svrchní součástí oděvu a na její výrobu byla používána bavlna nebo hedvábí. Sukně měly kapsy – velké se nacházely ve švech a docela maličké byly umístěné v pase. Ty sloužily na mince nebo na hodinky. 

Draperie neboli přehoz přes sukni.

Kabátek se nejdříve zapínal vnitřním páskem, který se nacházel v pase a teprve potom jej bylo možné zapnout na knoflíčky.

Čepec se vázal mašlemi pod bradou.