Region Boskovicko

Malý a Velký Chlum – svědecké vrchy (pozůstatky dávného povrchu krajiny). Erodované zbytky někdejšího dna druhohorního (křídového) moře. V období křídy zasahovalo moře svým zálivem z východních Čech až k Brnu a na jeho dně se ukládaly pískovce. Malý Chlum (ve skutečnosti vyšší než ten Velký) má zároveň charakter stolové hory. Šlo o strategický bod s dalekým výhledem krajiny, proto zde vyrostlo pravěké hradiště. Je to významná lokalita teplomilné květeny (tařice skalní, plamének přímý).

Pilské údolí – Jedním z nejmalebnějších míst v blízkém okolí Boskovic je Pilské údolí, vytvořené říčkou Bělou. Vodní energie Bělé byla také po staletí využívána k pohonu různých technických zařízení.

Fragmenty smíšených lesů se nacházejí na prudkých svazích nad říčkou Bělou, na něž ruka lesního hospodáře nesáhla snad od té doby, co nějací lesní hospodáři začali řídit těžbu dřeva a zalesňování. Zdejší dubové a dubohabrové lesy byly v minulosti využívány jako pařeziny. Jde o lesy řídké, nízkého vzrůstu (na mělké kyselé půdě to jinak ani být nemůže). Některé z těchto porostů mají místy až pralesovitý charakter. O prales jistě nejde, jelikož člověk zde v minulosti v omezené míře získával dřevo. Nedotčenost území však stačí k tomu, aby zde mohly žít organismy vázané na přírodní lesy. Konkrétně se jedná o kovaříka fialového (Limoniscus violaceus), který k životu nezbytně potřebuje dosud stojící kmeny mrtvých lesních velikánů, kde se nacházejí velké dutiny ve dřevě. A právě takové podmínky v Pilském údolí nalézá.

Vratíkovský kras – pozoruhodný tropický kuželový kras, který vznikl v devonském (prvohorním) vápenci vlivem vlhkého a teplého podnebí na přelomu druhohor a třetihor. Vápencové kužely u Vratíkova si nic nezadají s bizarními skalními útvary ve tvaru cukrových homolí v krasových oblastech současných tropů (Vietnam, Kuba apod.). Ve třetihorách a ve čtvrtohorách byly však prostory mezi kužely zaplněny usazeninami, dnes proto vystupují na povrch jen jejich vrcholky.

Nachází se zde jeskyně Sklep, která je významnou archeologickou a paleontologickou lokalitou (kosti soba, koně, medvěda, nástroje magdaleniénských lovců).

Vratíkovský kras je chráněn jako přírodní rezervace.

Údolí Hodonínky – rozsáhlý komplex přírodě blízkých lesních porostů květnatých bučin a suťových lesů, částečně chráněný jako přírodní rezervace a evropsky významná lokalita (EVL) soustavy Natura 2000. V údolí lze spatřit množství skal modelovaných mrazovým zvětráváním. Místy se pod nimi vytvářejí dokonce menší kamenná moře. Pro bítešské ruly, budující tuto část Hornosvratecké vrchoviny, jsou to jevy typické.

V suťových lesích je dominantní chráněná měsíčnice vytrvalá, vyskytují se i další zajímavé druhy bučin (kyčelnice devítilistá a cibulkonosná).

Bačov – světoznámá paleontologická lokalita s výskytem fosilií prvohorních obojživelníků (tzv. krytolebců) rodu Discosauriscus. Ti koncem prvohor (v permu) žili v okolí vysychajících jezer, obklopených polopouštní až pouštní krajinou, ve které rostly starobylé jehličnany. V suchém a teplém podnebí docházelo k vysrážení sloučenin železa, které dodnes dávají červenou barvu typickým usazeným horninám Boskovické brázdy (Malé Hané).

Výzkumu krytolebců nejen v Bačově věnoval velkou část svého života slavný boskovický rodák – paleontolog Josef Augusta (1903–1968).

Výskyt teplomilné květeny (růže nízká, kokořík vonný, tolita lékařská). Území je chráněno jako přírodní památka.

Sloup – jedna z bran do Moravského krasu, úžasné krajiny, nikoliv náhodou nazývané v romantickém 19. století Moravským Švýcarskem. Modlit se k zázračné sošce Piety přicházeli a přicházejí tisíce poutníků do chrámu P. Marie Bolestné, který má půdorys želvy (mariánský symbol ochrany). Na sloupských poutích se ve stáncích prodávaly nejen svaté obrázky, ale také zuby jeskynních medvědů. Tehdy si ovšem lidé mysleli, že jde o zuby draků a dalších bájných bytostí. Zuby a kosti pravěkých zvířat v jeskyních nacházeli odvážní sloupští občané, kteří se za svitu loučí a svic vydávali do neznáma.

Sloupsko-šošůvské jeskyně patří mezi významné tzv. medvědí jeskyně, ve kterých se dodnes nachází kostry jeskynních medvědů. Medvědí samice přicházely do podzemí rodit mláďata, při povodních v důsledku předčasného jarního tání v jeskyních zahynuly.

Jižně od městyse Sloupu se nachází řada sloupovitých vápencových skal, které daly obci jméno. Jsou to Evropa s Indií a pověstmi opředené skály Otec, Matka a Syn.

V tzv. Starých Skalách se do podzemí propadá Sloupský potok. Zde začíná přibližně čtyřicetikilometrový systém Amatérské jeskyně, největší jeskynní komplex střední Evropy.

Křetínská kotlina zaujímá plochu jenom necelých 9 km². Vzhledem ke svažitému terénu a málo úrodným půdám se však vyznačuje pozoruhodnými relikty středověkého využívání krajiny. Zvlášť při pohledu z dálky vynikají pásy mezí, porostlé stromy či křovinami.

Až na okraj Křetínské kotliny zasahuje z Čech Česká křídová tabule. Okraj České tabule nad údolím Křetínky je mírně zvednutý, dokonce tam lze vidět tzv. kuesty. Kuesta je asymetrický hřbet s jedním svahem pozvolným a druhým příkrým.

Podloží pískovců tvoří starobylé horniny letovického krystalinika. Jedná se o komplex přeměněných hornin, nápadné jsou především tmavě zbarvené amfibolity.

Pavlovské mokřady - jedny z nejcennějších chráněných území Boskovicka. Z dříve poměrně častých rašelinných luk Drahanské vrchoviny se po odvodnění ve druhé polovině 20. století dochovaly pouze dvě významnější lokality: Pavlovské mokřady u Benešova–Pavlova a nedaleká Uhliska u Horního Štěpánova. Obě zřejmě částečně zachránilo to, že ležely při samé hranici okresů Blansko a Prostějov. Obě mají statut přírodních rezervací a vyskytuje se v nich množství chráněných druhů rostlin (mečík střechovitý, upolín nejvyšší, prstnatec májový, kosatec sibiřský) i živočichů (zmije obecná).

Na Pavlovských mokřadech se v minulosti nacházelo největší rašeliniště Drahanské vrchoviny, s vrstvou rašeliny dosahující mocnosti až dvou metrů. Rašelina zde byla těžena pro palivové účely, zkázu rašeliniště však způsobilo až využití rašeliniště pro zemědělství během 70. let 20. století, spojené s odvodněním území.

Bohužel výskyt řady pozoruhodných druhů rostlin a živočichů je dnes již na Pavlovských mokřadech minulostí. Zmizel rozchodník huňatý či nenápadná kapradinka hadilka čili jazyk hadí. Některé druhy, považované za vyhynulé, se v posledních letech podařilo znovu potvrdit (klikva žoravina, rosnatka okrouhlolistá).

Ve vrchovištní části Pavlovských mokřadů je dosud hojný suchopýr pochvatý. Jedná se o horský druh, jenž má na Drahanské vrchovině izolovaný výskyt. Na přelomu června a července, když rostlinky suchopýrů plodí, bělá se rašeliniště jejich pápěřím (chmýřím). Podle něj dostaly suchopýry také svoje jméno, v suchu totiž rozhodně nerostou.

Rašeliništím dal jméno zvláštní mech rašeliník, který nemá na rozdíl od ostatních mechů žádné „kořínky“, od spodu postupně odumírá a naopak nahoře pořád přirůstá. Stlačováním odumřelých částí vzniká rašelina, jakýsi předstupeň uhlí.

Rostliny v rašeliništích trpí nedostatkem živin, zejména dusíku. Některé z nich si proto občas přilepšují chytáním živin v podobě drobného hmyzu. Třeba známá rosnatka okrouhlolistá. Chloupky na jejích listech jsou pokryty jakoby kapičkami rosy, ve skutečnosti se jedná o trávicí enzym. Hmyz se tedy na kapku „přilepí“ a je pomocí ní i stráven.